V předchozím díle jste viděli:

Mladý student Marek vysvětluje svoje důvody, které ho vedly k ukončení činnosti na globální síti Facebook. I přes vskutku geniální argumentaci svému já, ho však začínají sužovat problémy, které mu jemu jinak milé rozhodnutí přichystalo. V následující části se dozvídáme, že hrdina nadále cítí hlubší potřebu objasnit širší souvislosti svého počínání, a chce vysvětlit, jak hodlá nadále virtuálně žít, aby se nezbláznil. Takže se pohodlně usaďte a připravte se, protože dneska to bude z vážnější jamky.

Od září 2017 jsem mimo Česko. A zhruba od tý samý doby jsem se z několika důvodů odhodlal prakticky přestat využívat celej ten slavnej Facebook. Ne že bych snad chtěl spálit všechny mosty. To ani omylem, spoustu lidí z Čech mi tady v Dánsku chybí a jsem fakt rád, když se mi s nima podaří v Čehách strávit nějakej ten čas. Na hřebík jsem Facebook pověsil, protože mě štvalo třídění postů, neustálý nevypnutelný notifikace, reklamy atd. A taky jsem si chtěl vyzkoušet, jaký to teda vlastně je, zmizet. No, a řeknu vám, žádnej med to neni.

Intermezzo

Feed šitej na míru

Co kdyby na světě existovala databáze všech lidí? Databáze, která by obsahovala informace o každém člověku. Fotku, jméno, kamarády, koníčky, soukromý konverzace. Děsivá představa, není-liž pravda? A co když už existuje? A co když do ní všichni přispíváme a ještě se jí za to odvděčujeme sledováním reklam? A je to vůbec problém?

Osobní údaje jsou dnes velmi cennýma informacema. Cennýma, protože na jejich základě dokážou inzertní služby velice přesně cílit reklamu. A velice přesně znamená, přesně podle toho, co tebe Petře nebo Markéto zajímá – mikrotargetovat. To znamená, že cílení se už dávno nezmenšuje jenom na segment jako kluci 15-18 let, ale přizpůsobuje se konkrétnímu jedinci na základě jeho osobních údajů. Na základě osobních dat se nám personalizujou výsledky na Googlu, YouTube, kdejaký sociální síti nebo internetový stránce. Co však dává osobním datům ještě silnější význam, je jejich využití ve feedech.

Proč tomu tak je skvěle shrnul Jan Novák:

„Hlavně naprosto chybí osvěta na téma proč je ochrana osobních údajů důležitá. Průměrný Franta si pak myslí: Nedělám nic špatného, nikoho nezajímám, ať si moje osobní data vezme kdo chce. A na druhé druhé straně stojí vysmátá Cambridge Analytica a dalších 3500 data brokerů, kteří žijí z dataminingu Frantů a na základě jejich psychologických profilů a mikrotargetingu budují Franta-kompatibilní politické kampaně či kampaně pro cokoliv co je třeba Frantovi dostat do hlavy. Svět se pak diví, že ve volbách vítězí Trumpové. O tom jak jsou osobní profily cenné pro banky, pojišťovny, tradery, zaměstnavatele či retail marketing a že to nemusí být vždy ve Frantově zájmu se netřeba rozvádět.“

Proto je důležitý neustále si připomínat, že odevzdáváním svých osobních dat předáváme těmto společnostem velice silnou munici. A tyhle firmy je moc rády budou používat.

A to je, dámy a pánové, právě ta nebezpečná spojitost, před kterou bysme se měli mít na pozoru a jeden z hlavních důvodů mýho tehdejšího odchodu. Micro-targeting a nemyslící Frantové. Jak byl ten citát o těch mrtvejch rybách? A kam ta řeka vlastně teče?

Jenže… Who cares? Koho to dneska vlastně vůbec zajímá? Kdo má čas a sílu se něčím takovým zabývat? Člověk je prostě z podstaty líná bytost. Podlě mě bysme ale neměli rezignovat na zpochybňování reality a vždy se snažit se rozumět světu a tomu, co se v něm děje. Jinak se nám totiž taky může stát, že si s náma někdo pěkně vytře zadeček.

„V člověku existuje základní dualita mezi odstupem a nasycením, mezi cynickou nedůvěrou a angažovaností. Udržování odstupu od ostatních ze strachu, že budeme „oklamáni“, je extrémní obranný postoj, je ale pravdou, že čím více jsme otevření k přesvědčení jiných lidí, tím větší je pravděpodobnost, že se jimi necháme zviklat. Přesto jsou otevřenost a vášnivé zaujetí druhými nezbytné pro lidské štěstí. Chceme si připadat silně, naprosto důvěřovat, jednat spontánně a cítit se spojeni s ostatními. Chceme být „zcela“ nasyceni žitím. Alespoň někdy chceme vypnout naše hodnotící schopnosti a opustit naše primitivní ustrašenou zdrženlivost. Chceme vášnivě tančit s řekou Zorbou.“

Philip Zimbardo*

Znamená to snad, že bez Facebooku už „nemůžeme být naprosto nasyceni žitím“?

Bottom-line

Po roce a půl v cizí zemi a prakticky bez Facebooku jsem si uvědomil, že jsem byl tak trochu chytrej jak Hosták. Jo hoši, neni to sranda. Ono ten virtuální svět k životu potřebuješ a mít kde vyblejt svoje moudra je, alespoň pro mě, důležitý. Je to svět, ve kterým jsem strávil řadu let a zvyknul jsem si na něj. Jasně, Facebook se nerovná celýmu internetu, ale i tak je významnej. Existuje spousta dalších věcí jako IM, weby, fóra, blog, atd. Ale na blogu si nepřečteš, co dělají ostatní. A taky napsat blogpost zabere mnohem víc času, nehledě na to, že prostě plní jinou funkci = je to prostě jinej žánr. A žánr, žánr ten já respektuji.

Takže jsem si srovnal klady a zápory. Klady: udržování kontaktu s přáteli, specielně teď, když jsem pryč a zápory: pokřivená realita feedu, sběr osobních informací, třídění příspěvků a otravný notifikace. Jenže, co se dá dělat? Než přijde něco dalšího, vracím se na Facebook, protože jinak umřu v jeskyni nevědomosti a zapomnění. Asi tam nebudu trávit 8h denně (spíš tak 12), ale pro sebe jsem si to vyhodnotil jako nezbytný.

A nakonec, zpětně jsem si uvědomil, že zmizením z Facebooku jsem v sobě paradoxně začal potlačovat i vlastní názory v reálu (!). Jo, až tak silně to na mě působilo. Třeba tyhle informace pomůžou někomu, kdo se na nějakej social media detox chystá a zajistí mu tak lepší uvědomění si toho, jak nás sociální sítě ovlivňujou.

FB Purity

Pokud vás jako mě štve, že News Feed se skládá z různejch typů postů a nemůžete si nativně úplně nastavit, jaký vidět a jaký ne, tak vězte, že můžete. Je tu totiž Greasemonkey skript FB Purity, kterej vám pomůže si feed přiohnout k obrazu svýmu. Logo i web má teda tenhle kus softwaru šílenej, ale jinak toho dokáže opravdu hodně.

Takže já si jdu najít nějakou hezkou profilovku a vy se mějte krásně.

A abysme nekončili tak do vážna, tak tady Tom by vám chtěl ještě něco říct. Aa-a-aa-aahóóójj!

Další odkazy:
V zajetí algoritmu | KOVY
Umělá inteligence | KOVY
Čínský kreditový systém | KOVY
The Facebook Dilemma  | Part 1, Part 2 (dokument amerických investigativců FRONTLINE. Pokud jste o nich ještě neslyšeli, tak doporučuju zkouknout. Pro sledování potřebujete U.S. VPNko anebo se dají tyhle díly najít i ke shlídnutí online)

*Citováno s laskavým svolením nakladatelsví Academia, zdroj:
ZIMBARDO, Philip G. Luciferův efekt: jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Praha: Academia, 2014. Společnost (Academia). s. 524. ISBN 978-80-200-2346-9.

Proč už nepíšu na Facebook? Tak jo, pojďme na to. Prvotně, Facebook timeline is flawed. Vlastně to slovo timeline je samo o sobě lež. Sortování postů a ads dle potřeby prodat víc / ovlivnit názor / zapůsobit emočně, abysme se vraceli. Není se čemu divit, inzerenti musí prodávat, akcionáři si nekoupili akcie FB ze srandy. Je tahle strategie dlouhodobě udržitelná? Kdo ví, každopádně taková je realita. Když se před x lety někdo divil, proč by modrej gigant neměl zůstat navždy jedničkou, zazníval argument „tvoje děti nebudou chtít trávit čas tam, kde ty“. Každá generace má vlastní platformu, kterou si potřebuje nezávisle vydobýt. Jak prosté, milý Watsone. Ironií tohohle postu je, že jej sdílím i tady. Komu se to vlastně zobrazí? Můžu jen hádat.

Druhým důvodem je bezpečnost osobních dat. Před 10 lety byly na Facebooku jen 4 % (100 miliónů) z dnešních 2,27 miliard (Q3 2018) uživatelů. Oproti dnešku byly sociální sítě mnohem menší a tím i jejich význam. S rostoucí popularitou ale přišly Velký objemy dat, personalizace obsahu a reklamy. Schválně se mrkněte, jak se Mark Zuckerberg na konferenci D8 potil, když se ho moderátor ptal na tyhle záležitosti. Samostatnou kapitolou jsou fake účty a neznalost základních principů fungování internetu BFU’s . Pro mnoho lidí je bohužel neprokouknutelný, že vytvoření falešných účtů je, i přes omezení, možný a ovlivňování veřejný diskuze se děje. Když někdo automaticky bere komentář jako autentickej bez jakýhokoliv podezření, Bůh zabije jedno koťátko.

Co nejspíš nikdo z vás neví, v červnu 2017 jsem si feed omezil pouze asi na pět stránek. Ty postujou výhradně na FB a k jejich obsahu se nedá jinak dostat. Jo, to znamená, že od tý doby followuju 0 lidí. K tomu mě vedlo to, že nechci, aby mi algoritmus servíroval příspěvky podle toho, jak on chce. Každej den jsme ovlivňováni tisíci reklamními sděleními a tohle je pro mne už za čárou. Když jsem chtěl vědět, jak se někomu z vás vede, (resp. co o sobě postujete na FB :), tak jsem si prostě otevřel váš profil. Tudíž si neberte osobně, že vám nějakej čas chyběla moje ikonka Parády pod vaší fotkou nebo postem. Vzal jsem to prostě komplet. A pokud vám ode mě přišel lajk tři měsíce po tom, co jste něco sdíleli, tak už taky víte proč.

I přesto, že tu dávám FB sodu za všechno možný, má jednu naprosto zásadní konkurenční výhodu – je absolutně největší. A to je na poli sociálních sítí, inzerce a dosahu setsakra těžkej kalibr. Kdo nesurfuje na vlně, jde proti proudu. Proto je pro všechny organizace, který potřebujou promovat svoje produkty, přítomnost na Facebooku nezbytná. A dokud budou oslovovat svoje publikum a prodávat, budou happy.

Kudy dál, Jarmilo?

To je otázka za milion bludišťáků. O problémech Facebooku se mluví už roky, ale spáchat digitální harakiri se chce málokomu. Není se čemu divit. Život se pomalu, ale jistě přesouvá do digitálního prostoru a nebýt tady znamená přicházet o možnost sdílet a číst informace. Nehledě na to, že spousta obsahu je dostupná pouze na FB. Schválně se zeptejte nějakýho 15ti letýho kluka nebo holky, jak často je offline. 

Nemám rád obecný odsuzování Facebooku jako sociální sítě, protože umožňuje snadnou organizaci, zůstat s lidmi v kontaktu, prodávat věci, domlouvat se na spolujízdě atd. Osobně jsem na FB zažil skvělý časy a to nemluvím o stránkách jako jsou Humans of Prague a další. Navíc existuje spousta regionálních skupin, kde si lidi vzájemně pomáhají, což je fajn.

Sjednocení veškerýho contentu na jedno místo a sdílení prostřednictvím timeliny s lajkováním a komentováním je neskutečně silná funkce, kterou si tahle síť vydobyla svoje místo na trhu. Takže si shrňme, jak říkám já: short story long. No.. Vlastně co shrnovat. Můj problém, kterej už řeším kolem tří let je: Osobně mi chybí prostor, kde bych mohl postovat a neřešit všechny tyhle neduhy. Mám potřebu sdílet myšlenky, postovat postižený fotky, komentovat posty ostatních a bavit se o všem možnym. V tuhle chvíli ale nemám – ve stejný míře – kde. A co Minds, Vero, Mastodon nebo Diasporta? Ne. Kde nic není, ani smrt nebere.

Jo a natočil jsem kus videa Řekni, kde ty lajky jsou, ale protože jsem absolutně neorganizovanej člověk, tak při mym tempu by to vyšlo asi tak v roce 2025, tudíž jsem se radši rozhodl napsat tenhle krásnej post, protože co se neudělá teď, se neudělá kdy? Nikdy 🙂