V předchozím díle jste viděli:

Mladý student Marek vysvětluje svoje důvody, které ho vedly k ukončení činnosti na globální síti Facebook. I přes vskutku geniální argumentaci svému já, ho však začínají sužovat problémy, které mu jemu jinak milé rozhodnutí přichystalo. V následující části se dozvídáme, že hrdina nadále cítí hlubší potřebu objasnit širší souvislosti svého počínání, a chce vysvětlit, jak hodlá nadále virtuálně žít, aby se nezbláznil. Takže se pohodlně usaďte a připravte se, protože dneska to bude z vážnější jamky.

Od září 2017 jsem mimo Česko. A zhruba od tý samý doby jsem se z několika důvodů odhodlal prakticky přestat využívat celej ten slavnej Facebook. Ne že bych snad chtěl spálit všechny mosty. To ani omylem, spoustu lidí z Čech mi tady v Dánsku chybí a jsem fakt rád, když se mi s nima podaří v Čehách strávit nějakej ten čas. Na hřebík jsem Facebook pověsil, protože mě štvalo třídění postů, neustálý nevypnutelný notifikace, reklamy atd. A taky jsem si chtěl vyzkoušet, jaký to teda vlastně je, zmizet. No, a řeknu vám, žádnej med to neni.

Intermezzo

Feed šitej na míru

Co kdyby na světě existovala databáze všech lidí? Databáze, která by obsahovala informace o každém člověku. Fotku, jméno, kamarády, koníčky, soukromý konverzace. Děsivá představa, není-liž pravda? A co když už existuje? A co když do ní všichni přispíváme a ještě se jí za to odvděčujeme sledováním reklam? A je to vůbec problém?

Osobní údaje jsou dnes velmi cennýma informacema. Cennýma, protože na jejich základě dokážou inzertní služby velice přesně cílit reklamu. A velice přesně znamená, přesně podle toho, co tebe Petře nebo Markéto zajímá – mikrotargetovat. To znamená, že cílení se už dávno nezmenšuje jenom na segment jako kluci 15-18 let, ale přizpůsobuje se konkrétnímu jedinci na základě jeho osobních údajů. Na základě osobních dat se nám personalizujou výsledky na Googlu, YouTube, kdejaký sociální síti nebo internetový stránce. Co však dává osobním datům ještě silnější význam, je jejich využití ve feedech.

Proč tomu tak je skvěle shrnul Jan Novák:

„Hlavně naprosto chybí osvěta na téma proč je ochrana osobních údajů důležitá. Průměrný Franta si pak myslí: Nedělám nic špatného, nikoho nezajímám, ať si moje osobní data vezme kdo chce. A na druhé druhé straně stojí vysmátá Cambridge Analytica a dalších 3500 data brokerů, kteří žijí z dataminingu Frantů a na základě jejich psychologických profilů a mikrotargetingu budují Franta-kompatibilní politické kampaně či kampaně pro cokoliv co je třeba Frantovi dostat do hlavy. Svět se pak diví, že ve volbách vítězí Trumpové. O tom jak jsou osobní profily cenné pro banky, pojišťovny, tradery, zaměstnavatele či retail marketing a že to nemusí být vždy ve Frantově zájmu se netřeba rozvádět.“

Proto je důležitý neustále si připomínat, že odevzdáváním svých osobních dat předáváme těmto společnostem velice silnou munici. A tyhle firmy je moc rády budou používat.

A to je, dámy a pánové, právě ta nebezpečná spojitost, před kterou bysme se měli mít na pozoru a jeden z hlavních důvodů mýho tehdejšího odchodu. Micro-targeting a nemyslící Frantové. Jak byl ten citát o těch mrtvejch rybách? A kam ta řeka vlastně teče?

Jenže… Who cares? Koho to dneska vlastně vůbec zajímá? Kdo má čas a sílu se něčím takovým zabývat? Člověk je prostě z podstaty líná bytost. Podlě mě bysme ale neměli rezignovat na zpochybňování reality a vždy se snažit se rozumět světu a tomu, co se v něm děje. Jinak se nám totiž taky může stát, že si s náma někdo pěkně vytře zadeček.

„V člověku existuje základní dualita mezi odstupem a nasycením, mezi cynickou nedůvěrou a angažovaností. Udržování odstupu od ostatních ze strachu, že budeme „oklamáni“, je extrémní obranný postoj, je ale pravdou, že čím více jsme otevření k přesvědčení jiných lidí, tím větší je pravděpodobnost, že se jimi necháme zviklat. Přesto jsou otevřenost a vášnivé zaujetí druhými nezbytné pro lidské štěstí. Chceme si připadat silně, naprosto důvěřovat, jednat spontánně a cítit se spojeni s ostatními. Chceme být „zcela“ nasyceni žitím. Alespoň někdy chceme vypnout naše hodnotící schopnosti a opustit naše primitivní ustrašenou zdrženlivost. Chceme vášnivě tančit s řekou Zorbou.“

Philip Zimbardo*

Znamená to snad, že bez Facebooku už „nemůžeme být naprosto nasyceni žitím“?

Bottom-line

Po roce a půl v cizí zemi a prakticky bez Facebooku jsem si uvědomil, že jsem byl tak trochu chytrej jak Hosták. Jo hoši, neni to sranda. Ono ten virtuální svět k životu potřebuješ a mít kde vyblejt svoje moudra je, alespoň pro mě, důležitý. Je to svět, ve kterým jsem strávil řadu let a zvyknul jsem si na něj. Jasně, Facebook se nerovná celýmu internetu, ale i tak je významnej. Existuje spousta dalších věcí jako IM, weby, fóra, blog, atd. Ale na blogu si nepřečteš, co dělají ostatní. A taky napsat blogpost zabere mnohem víc času, nehledě na to, že prostě plní jinou funkci = je to prostě jinej žánr. A žánr, žánr ten já respektuji.

Takže jsem si srovnal klady a zápory. Klady: udržování kontaktu s přáteli, specielně teď, když jsem pryč a zápory: pokřivená realita feedu, sběr osobních informací, třídění příspěvků a otravný notifikace. Jenže, co se dá dělat? Než přijde něco dalšího, vracím se na Facebook, protože jinak umřu v jeskyni nevědomosti a zapomnění. Asi tam nebudu trávit 8h denně (spíš tak 12), ale pro sebe jsem si to vyhodnotil jako nezbytný.

A nakonec, zpětně jsem si uvědomil, že zmizením z Facebooku jsem v sobě paradoxně začal potlačovat i vlastní názory v reálu (!). Jo, až tak silně to na mě působilo. Třeba tyhle informace pomůžou někomu, kdo se na nějakej social media detox chystá a zajistí mu tak lepší uvědomění si toho, jak nás sociální sítě ovlivňujou.

FB Purity

Pokud vás jako mě štve, že News Feed se skládá z různejch typů postů a nemůžete si nativně úplně nastavit, jaký vidět a jaký ne, tak vězte, že můžete. Je tu totiž Greasemonkey skript FB Purity, kterej vám pomůže si feed přiohnout k obrazu svýmu. Logo i web má teda tenhle kus softwaru šílenej, ale jinak toho dokáže opravdu hodně.

Takže já si jdu najít nějakou hezkou profilovku a vy se mějte krásně.

A abysme nekončili tak do vážna, tak tady Tom by vám chtěl ještě něco říct. Aa-a-aa-aahóóójj!

Další odkazy:
V zajetí algoritmu | KOVY
Umělá inteligence | KOVY
Čínský kreditový systém | KOVY
The Facebook Dilemma  | Part 1, Part 2 (dokument amerických investigativců FRONTLINE. Pokud jste o nich ještě neslyšeli, tak doporučuju zkouknout. Pro sledování potřebujete U.S. VPNko anebo se dají tyhle díly najít i ke shlídnutí online)

*Citováno s laskavým svolením nakladatelsví Academia, zdroj:
ZIMBARDO, Philip G. Luciferův efekt: jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Praha: Academia, 2014. Společnost (Academia). s. 524. ISBN 978-80-200-2346-9.