Odense, Dánsko, Únor 2018

Hvězdný deník 5432619. První rok v Dánsku utekl jako emigrant. Bylo načase se posunout dál. Musel jsem se rozhodnout, co budu dělat po letních prázninách, protože třetí semestr navazajícího studia v Dánsku znamenal buď jít na stáž nebo odjet studovat do zahraničí. Pro odpověď jsem se nemusel dlouho rozmejšlet. Na stránkách SDU jsem si zaklikal asi šest měst, který mě zaujaly a nastavil jim priority. Samozřejmě mě nejvíc lákaly jižní přímořský destinace jako Portugalsko, Španělsko nebo Francie. Nicméně jsem zjistil, že ve Španělsku nemá SDU pro master business studenty žádný partnerský univerzity. Takže finální seznam podle zemí vypadal následovně: 1) Finsko, 2) Portugalsko, 3) Itálie, 4) Francie, 5) Holandsko, 6) Island.
Asi se divíte, proč jsem si dal na první místo zemi ležící ještě severnějš, než Dánsko, a která rozhodně není známá plážema a holkama v bikinách. V Dánsku jsem začal učit hru na kytaru výměnou za konverzaci v dánštině a celkem mě to začalo bavilo. A když jsem se rozmejšlel, jaký předměty si zapsat, zaujaly mě kurzy finský Universty of Oulu (finsky: Oulun Yliopisto, OYO) o didaktice a učení: Foundations of Learning, Self-regulated Learning, The School System in a Comparative Perspective, Learning Environments and Technologies. Takže jsem si řikal: „Baví tě to? Tak to zkus.“ a šoupnul jsem zemi tisíce jezer do čela. I tak jsem se v následujích tejdnejch chodil prohlížet v plavkách do zrcadla a už jsem se viděl u moře na pláži s mojitem… no a za pár tejdnů přišlo překvápko.

Dear Marek Stepan,

We have now concluded our selection process for exchange places, and I am happy to inform you that you have been nominated for an exchange place at:

University of Oulu, Finland in the autumn term 2018.

Well.. Tak v tom případě hurá do Finska! 😀 No, ale aby všechno nebylo tak veselý, tak jsem v průběhu příprav zjistil, že můj Study Board uznává jen kurzy z business fakulty a tudíž žádnej z mnou vybranejch kurzů. Haha, to sis dobře vybral Marku 😀 Takže jsem si dal ještě jedno kolečko vybírání předmětů, ale nakonec to celkem šlo. Pěti statečnými se staly: Urban and Regional Economics, Service Marketing and Management, Managing Customer Relationships, Digital Marketing a Sustainable Marketing Management. Pokud budu mít čas, pokusím se napsat i učitelům původních předmětů. No a nakonec, kdo kdy tvrdil, že Erasmus je o předmětech…

Kde to vlastně je to Oulu?

Oulu je největší město v severním Finsku. Leží na severovýchodním pobřeží Botnického zálivu Baltského moře při ústí řeky Oulu v provincii Severní Pohjanmaa. Se svými 201 tisící obyvateli se po Jyväskylä a před Turku řadí na páté místo mezi největšími finskými městy. To jsem si samozřejmě nenašel Wikipedii, geografii prostě sypu z malíku a moje vysvědčení jsou toho důkazem.

Po válce v roce 1958 byla v Oulu založena univerzita, která v roce 2008 oslavila 50 let. Univerzita posílila význam města a podpořila také průmyslovou výrobu. Dalším klíčovým impulsem bylo otevření první divize Nokie ve Finsku v roce 1973. Tato skutečnost vedla k tomu, že se Oulu stalo během posledních třiceti let městem s výraznou orientací na moderní technologie. Na počátku 80. let byla tato pozice Oulu ještě více posílena založením Technopolis, centra nových technologii a expertíz. Od roku 2007 provozuje univerzita ve spolupráci s městem v centru města veřejnou internetovou wifi síť PanOulu. Během 90. let rostlo Oulu nevídaným způsobem a dosáhlo nad 100 000 obyvatel. Dnes patří k nejrychleji se rozvíjejícím centrům ve Finsku.

Fenomén Oulu

V odborné literatuře se od roku 1988 začal objevovat termín „fenomén Oulu“ (Oulu phenomenon), který se snaží charakterizovat transformaci ekonomiky a struktury města Oulu a jeho regionu od tradiční orientace na přírodní zdroje k tzv. „knowledge industry“, spojený především s počítačovými a mobilními (resp. telekomunikačními) technologiemi, inovacemi a rozvojem výzkumu orientovaného na tyto technologie. Vedle největší finské firmy Nokie se do města během 80.let 20. století koncentrovalo několik center zaměřených na IT, inovace a výzkum v oblasti telekomunikací: univerzita Oulu, VTT (státní technologické laboratoře), Technopolis a Mediapolis. Investice do této transformace města byly realizovány v kooperaci se soukromými firmami. Tato politika byla podpořena také centrální vládou, která umožnila výstavbu a modernizaci infrastruktury (cesty, železnice, letecká doprava, nemocnice, vzdělávací instituce) v regionu. Oulu se tak stalo největším severofinským a severským centrem telekomunikačního a technologického výzkumu v 80. a v 90. letech 20. století. Jeho příklad se pokusila s menším úspěchem imitovat řada menších měst.

Ubytování a PSOAS

Ubytování pro studenty v Oulu řídí organizace PSOAS. Pokud chcete pokoj, na stránkách PSOASu si zdarma nezávazně zažádáte o pokoj, čímž se zařádíte do virtuální fronty (ve skutečnosti jsou dvě, viz dál). Jak se v průběhu roku a na koních semestrů uvolňují pokoje, PSOAS postupně posílá frontě zavázný nabídky a to od dříve registrovaných (FIFO). Ale pozor – masters studenti mají přednost. Takže pokud se někdo chystáte do Oulu nebo kamkoliv jinam, kde funguje stejnej system, je důležitý se co nejdřív „zařadit na konec fronty“, abyste měli alespoň nějakou výhodu nad ostatníma. I pokud byste se nakonec rozhodli jet jinam, prostě jen nepřijemete nabídku. Tolik k teorii. Jak už to tak v praxi překvapivě bývá, reality byla o trochu jiná. Minulý rok OYO obdržela do podzimních masters oborů vyučovaných v angličtině 1414 přihlášek. Jenže letos to bylo 2,5x tolik, celkem 3475 přihlášek, čímž se OYO stala nejžádánější univerzitou Finska. Tudíž bylo nakonec skoro jedno, jestli jsi international nebo master student a kdo dostal od PSOAS pokoj, mohl si v klidu na balkóně otevřít pivko a pousmát se, jak s tím životem zase jednou vyběhnul. Já jsem si samozřejmě taky žádal PSOAS o ubytování, ale bohužel mi na konci června přišel email, že vešekeré ubytovací kapacity byly vyčerpány. Bylo třeba hledat jinde. Takže jaké z toho plyne ponaučení? Je potřeba si zažádat co možná nejdřív, abyste nakonec stjeně nic nedostali.

Druhým místem, kde probíhala směna ubytování, byla facebooková skupina Oulu Flat Sublease Point. Skupina čítala okolo 1500 lidí. V návaznosti na to, jak PSOAS průbežně obesílal žadatele s negativními verdikty, se tato skupina postupně transformovala na skupinu Oulu Desperate Sublease Point. Podle příspěvků to vypadalo, že všech 1499 lidí z 1500 jsou PSOASem odmítnutí studenti ve stavu zoufalství a jeden krok před Bohnicemi. Holky se klasicky začaly sdružovat do andělských skupinek po třech, které se tvářily, že vysávají třikrát denně a byt bude po odevzdání vykládánej dvacetikarátovym zlatem. Situace zkrátka neměla chybu. V této situaci přišel vhod prehistorickej song od skupiny HaHa (to je název, přátelé) „Zůstaň v pohodě“, nech věci náhodě. Tudíž jsem zůstal v pohodě a nechal věci náhodě. Vlastně už jsem přemejšlel, čím bych si z Lídlu odvezl paletu brankářů za 6,90 a zůstal v takový pohodě, jako nikdy, nicméně nakonec jsem radši odjel s tátou na pár dní do Německa k Baltu, kde jsem se v nestřežených chvílích díval bez výrazu do dálky a plakal.

Chtěla tomu karma nebo Vesmír, ale při jedné z nečastých návštěv skupiny OFSP, (zde se již začínala formovat početná skupina zájemců o antidepresiva) jsem mezi desítkami postů zahlédl inzerát, kde někdo sháněl spolubydlícího. To byla moje šance! Teď nebo nikdy. Přestože už měl inzerát několik lajků i komentů, napsal jsem. Zpátky mi přišla zpráva: „Cool! Could you write a bit more about yourself?“ Vyměnili jsme si pár zpráv a nakonec Kilian napsal, že mě bere. Ubytování bylo vyřešeno.

Na konci června mi taky přišel ještě jeden mail od OYO, a to kontakt na mojí kummi, Mariu, což je finská verze „buddyho“, což je místní student a.k.a lokál, kterej vám ukáže město, univezritu, dobrý místa ve městě, levný obchody a prostě zná odpověď na skoro každou vaší otázku ohledně Oulu.

Ahoj Česko

Posledních tři srpnový dny jsem strávil v Praze. Nocleh mi parádně zajistil Lukáš z Náchoda v jejich Malvazinský vile, kde mají lustr ze skejtu, šipky, PSko, velkou zahradu a jeden volnej pokoj, kterej mi byl přidělen. Večer jsme dali pár pivek na Štvanici i s Lukášem a Johnnym. Druhej den jsem uvařil Chilli Con Carne a zaházeli jsem pár 501ček. Borci házeli kudlu, protože to samozřejmě doma jedou 24/7, ale párkrát mi tam padla i šedina, takže snad ještě nejsem úplně marnej. Odpoledne jsem se na Andělu potkal s Inés, která byla tak hodná a vytiskla mi fotky z legendáního tripu do Norska. Večer jsme se Pechym jsme zašli na svíčkovou a nakonec dorazili do hidden smíchovskýcho baru za Pratetou a Martinem na rozlučkový piva, pokec a fotbálek.
V pátek ráno jsem se oklepal a skočil jsem do Tesca pro Tatranskej čaj, Božkov a mohlo se vyrazit. Rozloučil jsem se Malvazinskejma pals a odebral jsem se na bus směrem Letiště Václava Havla. Do Oulu nelítá nic přímo, takže jsem nejdřív letěl do Helsinek, přílet ve 23:00 a v 6:30 odlet Helsinky -> Oulu. Cesta na letiště proběhla v klidu, ale jaký nemilý překvapní mě čekalo na check-inu. Měl jsem s sebou velkej batoh na odbavení a malej batoh s kytarou do letadla. Už jsem takhle s Norwegian dvakrát letěl a vždycky to bylo bez problému. Nicméně holka na check-inu začala dělat hrozný problémy, že pro kytaru musím mít extra sedačku nebo jí musím nechat odbavit. Varianty byly tři: Extra seat znamenal asi 200€ navíc. Na luggage jsem pracoval, takže jsem věděl, že to se s ní můžu rovnou rozloučit a třetí varianta byla prostě to risknout. Letadlo letělo asi za půl hodiny, takže jsem měl asi 15 minut na to se rozhodnout. A pořád jsem byl ještě před security checkem. Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval v Helsinkách v noci 6h přespat, je to moje nejlepší kytara a cejtil jsem ve vzduchu problémy s tou ženskou, rozhodnul jsem se kejtře cálnout Uber k Pratetovi a ušetřit si tak peníze i nervy. Řidič dorazil asi za 10 min a za půl hodiny byla kytara v bezpečí na Smíchově. Takže díky Husajn!

Samotnej let do Helsinek proběhnul bez problémů. Na letišti jsem měl v plánu najít si nějaký tichý, zapadlý místo, kde bych mohl na pár hodin zavřít oči. Přes noc z Helsinek nelítaly žádný letadla, takže nekončená noční chodbě s gaty působila klidně a tajemně zároveň. Na sedačkách pospávali unavení pasažeři. Když jsem se procházel dlouho chodbou, uslyšel jsem, jak někdo hraje na klasickou kytaru. Hráči nebylo vidět do tváře, ale hrál pěkně. U jednoho zapomenutýho gatu jsem našel místo s přítmím. Nastavil jsem si budík na šestou a natáhnul jsem se na černou sedačku. Usnul jsem skoro hned.